Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mírová pod Kozákovem-Rotštejn-Klokočské skály-Záholice-Dolánky-Záborčí-Frýdštejn-Malá Skála(28. 6. 2008) cca 19 km

ObrazekVýchozí bod čtvrtého putování jest Na Špici. Po úzké pěšince za restaurací se vydáváme údolíčkem k zřícenině hradu Rotštejn, který byl založen v polovině 13. století. Dalšími informacemi o historii hradu nebudu zatěžovat. Ty se lze dočíst na informační tabuli. Popřípadě vám je sdělí průvodce, když budete mít štěstí. My jsme ho jako tradičně neměli. Nejsme tu poprvé a tak nás ani  nepřekvapuje, že zde nepotkáváme ani živáčka. Důvod jest zcela prozaický. Hrad je ještě jako tradičně uzamčen. Do otevírací doby hradu , kterou přikládám, aby jste nedopadli jako my, chybí tedy skoro dvě hodiny. Jsme teprve na začátku putování a tak nezbývá, než oželet prohlídku hradu a vydat se s myšlenkou, že to jednou určitě dopadne, ke Klokočským skalám. Pěšina vedoucí mezi skalami ba i po samém okraji skalní plošiny, jenž je zasypána borovicovými šiškami je vskutku nádherným darem přírody. Je to opravdový balzám na duši. Pohledy, které se zde nabízí na Kozákov, Hamštejnský hřbet, Klokočí a Besedice vás zcela jistě pohltí. Budete se sem rádi vracet tak jako my.  Na rozcestí nad Klokočím máte dvě možnosti. Buď sestoupit do Klokočí a vydat se přes Koberovy na Besedice, popřípadě na Suché skály. My jsme se tentokrát rozhodli pro možnost druhou a to pokračovat přes Betlémské skály, které jsou součástí rezervace Klokočské skály do Záholic. Odtud pak po silnici do Metelkových sadů, kolem pramenu Boží voda do Dolánek.  Zde máme za sebou zhruba třetinu vytýčené trasy.  Reklamní slunečníky z občerstvení pod Dlaskovým statkem nás přímo vybízejí ke krátkému spočinutí v jejich stínu a nezbytnému doplnění toliko potřebných tekutin. Budu stručný. Desítku  “Géčko“ tu pořídíte za dvacku. Kafe vás příjde na slušných  třináct korun. Prohlídku Dlaskova statku jsme pro tentokrát vynechali (otevírací doba zde), poněvadž nás  ještě čeká  dosti náročný kus cesty. Výstupem na Dolánky přes Záborčí se dostáváme k Drábovně. Zde v žádném případě nemůžete a nesmíte minout nedalekou skalní vyhlídku s úchvatným výhledem na údolí Jizery. To, co se před vašimi zraky naskytne je  ojedinělé, dá se říct, až neskutečné. Napadlo mě jediné.  „Krásný vzhled je na ten Boží svět“. Tak tedy. Zleva spatříte Suché skály, Kozákov, Tábor. Pod ním Klokočské skály, napravo pak Trosky, Hrubou Skálu a Valdštejn. Tu krásu nelze popsat slovy, to se musí fakt vidět! Po prohlídce Drábovny a krátkém odpočinku  se vydáváme směrem na Malou Skálu. Na rozcestí, na které po chvilce narazíte máte opět dvě možnosti. Buď jít přímo dolů na Malou Skálu, to je ta kratší nebo vyrazit přes Voděrady na Frýdštejn to je ta delší. Zvolili jsme bez váhání tu delší. A vidím je zase! Koho? Samozřejmě reklamní slunečníky z občerstvení pod hradem, které nás přímo vybízeli ke krátkému spočinutí v jejich stínu a nezbytnému doplnění toliko potřebných tekutin. Budu opět stručný. Desítku “Kozel“  tu pořídíte za neuvěřitelných šestnáct korun! Kofola vás příjde na velice slušných patnáct. Popravdě řečeno, nikde jsem ještě letos nepožil tak lacino.  Po krátkém posezení s výhledem na hrad Frýdštejn, nás čeká finálový úsek tohoto putování, tedy Vranovský hřeben. Už to není to, co bývalo před lety. Pamětníci jistě vědí o čem mluvím.  

Dobrý den, dobré odpoledne, dobrou noc podle toho, co je. Ochranu na cestách a šťastný návrat domů vám přeje patron těchto stránek.

Obrazek

Ahoj příště strejda Míla

Zpět