Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Obrazek

 

Hrubá Skála-Valdštejn-Kacanovy-Turnov cca 14 km

Původně naplánovaná trasa byla o něco delší. Měla pokračovat z Kacanov přes Kozlov, Všeň a Příšovice do Turnova. Díky úmornému teplu jsme toto putování poněkud zkrátili - cca o sedm kilometrů. Na Hrubé Skále většinou naše putování končí- tentokrát tomu bylo naopak. Samozřejmě, že jsme neopomněli navštívit, jak tradice velí, dva oblíbené stánky na tomto místě a drobnou mincí přispěli ku jejich prospěchu. Popravdě řečeno v druhém stánku byl příspěvek opět podstatně větší, jak tradice velí, než v tom prvním. Po nezbytném pozdravu s usměvavým děvčetem, které nám natočilo ten božský mok, jsem si vzpomněl na historku, která se mi mně tu stala minule. To bylo tak. Šli jsme Myší dírou do Karlovic. Jak už název napovídá, průchod jest tak úzký, že se zde dva lidé nevyhnou. Od Sedmihorek přicházeli starší němečtí turisté. Všude jich bylo plno- vždyť to znáte!  Jejich halasné „ja, šén - ja, gut“  , se rozléhalo skalami. Poslední z nich zůstal stát  na konci průchodu - rozhazoval rukama a něco vykládal. Německy neumím ani slovo. Buď se mu tam fakt podle gest tak líbilo nebo mu ten výstup dal hodně zabrat. Prostě tam stál a kecal a kecal a kecal! Když už to trvalo delší chvíli – tak mu povídám, samozřejmě česky „Tak se ještě chvíli pokochej, protože tohle doma v žádným případě nemáš a pak už polez- my pospícháme!“ Koukal na mě dost nechápavě, protože taky nerozuměl ani slovo.  A v tom se ze skupinky němců stojících opodál česky ozvalo „ A vy někam  pospícháte?“ Aniž bych pohnul brvou, odpovídám  „ Jó, na vlak!“  Nevím, který anděl strážný u mě zrovna stál, protože, většinou nevolím v těchto situacích příliš slušné výrazy. Začal jsem se v duchu smát, protože jsem si v tu chvíli vzpomněl na podobnou historku, kterou vyprávěl Jan Werich:  „Jeli jsme s Voskovcem z Francie Biarritzu a v kupé s námi seděl poslední baskický pasažér. Na předposlední zastávce, kde je křižovatka, vystoupil a zapomněl si ve vlaku fotoaparát. Stál na nástupišti a čekal na přípoj. Voskovec stál na plošině, tvářil se, že obdivuje krajinu, a procítěně říkal: „Milý Basku, zapomněl jsi si ve vlaku aparát. My ti to neřekneme, protože pojedeme do Biarritzu, tam ten aparát teprve objevíme a předáme ho konduktérovi. Ty po našem odjezdu zjistíš, že nemáš aparát, a budeš čekat, až se tenhle vlak vrátí. On přijede, konduktér ti dá aparát a ty budeš mít radost. Ale teď ti nasereme.“ Já řval, Voskovec nadšeně upíral oči do dálky, Bask pokojně čekal. Chvíli to trvalo, pak Bask zvednul hlavu a česky řekl: „Tak už mi ho, ty vole, podej!“ Chvíli se chechtal se mnou, pak se zvedl a ještě poznamenal: „To abyste věděl, až někam pojedete, že Slovan všude bratry má.“  

Obrazek

Pomalu dopíjíme a vydáváme se směrem na Mariánskou vyhlídku. Je to jedno z mnoha míst, kam se velice rádi vracíme. Mariánská vyhlídka je bezesporu nejkrásnější v Českém ráji! Nelze to vyjádřit slovy, to se musí vidět a zažít! Přes symbolický hřbitov horolezců přicházíme k pramenům nad lázněmi Sedmihorky.  Ledová, křišťálově čistá voda mě uchvátila tak, že jsem neodolal a dokonce se napil! A to vodu zásadně nepiju!  Volným tempem dorážíme na hrad Valdštejn. Odtud pak lesní cestou do Kacanov. Zde nemůžete v žádném případě minout hotel Králíček. Nám se to taky nepovedlo! Neminuli jsme! Velice příjemné posezení, ochotný personál, prostě tak, jak to má být. Pivko tu mají za dvacku a kafe tuším za osmnáct. Zaujala mě tady jedna věc. Když některý ze stolujících hostů nechce, aby mu někdo druhý při konzumaci jídla čudil pod nos, má možnost pojíst ve vedlejším salonku – nekuřáckém. Zajímavé že?

Obrazek

Dobrý den, dobré odpoledne, dobrou noc podle toho, co je. Ochranu na cestách a šťastný návrat domů vám přeje patron těchto stránek.

Obrazek

 

Ahoj příště strejda Míla

Zpět