Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Borek pod Troskami-Trosky-Vidlák-Věžák-Vidlák-Borek pod Troskami dle KČT (cca 13 km) dle krokoměru (12,3 km)

Obrazek

Když jsem dával dohromady povídání o tomto putování, tak jsem si říkal, že mnozí z vás mohou namítnout, že je to stále stejné. Že jsou zde uveřejňovány stejné fotografie ze stejných míst. Máte možná svým způsobem pravdu-ale. Jsou však v Českém ráji místa, kam se hrozně rádi vracíme. Podtrosecká údolí jsou jedna z oněch míst, o hradu Trosky  nemluvě. Když fotím rybníky, skály nebo přírodu vůkol, je to vždy jiné. Neopakovatelné!  Vše vypadá pokaždé jinak.  Záleží na ročním období, na počasí, na dni, na hodině, kdy který objekt fotíte. Například  jaro je plné zeleně, vše pučí a rozkvétá. Vše se znovu  rodí!  Podzim? Jan Werich kdysi řekl: „Jak listy na podzim překrásně umírají.“ Takže věřím, že příjde ještě alespoň jeden tak krásný den prožitý v Českém ráji jako byl tento. Že spatříme, jak listy na podzim překrásně umírají! Startujeme v Borku s cílem hrad Trosky a rybník zvaný Věžák. Dalo by se vyrazit i z Ktové. Tento výstup jsme již absolvovali dvakrát. Popravdě řečeno, je to výstup pro silné jedince! Je to podobné výšlapu ze Špice na vrch Kozákov. To se nedá popsat, to se musí zkusit. Je to fakt hodně náročné! Po seřízení hodinek dle slunečních hodin u domku podél silnice, vyrážíme k hradu Trosky. Hrad Trosky tvoří dvě věže Panna a Baba. Pro ty, kteří si různé dvojice pletou a nedokážou si zapamatovat jejich jména a určit, která je která nebo, který je který, jako já, vymyslel jsem kdysi jednoduchou pomůcku. To bylo ještě v dobách, kdy se dalo vylézt pouze na jednu z věží, a to na Pannu. Tak jsem si v duchu říkal, to si snadno zapamatuju, která je která, to je jednoduchý!  Proč já bych lez na babu, když můžu lézt na pannu! Někdy od roku 2000 se dá vylézt i na Babu. Čili shrnuto.Vyšší štíhlejší je Panna- nižší podsaditější je Baba. A je jasno!  Po krátkém spočinutí a občerstvení pod hradem vyrážíme cestou pod obsypanými jabloněmi k rybníku Vidlák a dále pak k cíli našeho putování-rybníku Věžák. Pravda už jsme tady letos byli. Bylo to naše první putování (24. května) a v příspěvku jsem tehdá psal, že bychom se sem rádi vrátili. Chtěl jsem na vlastní oči vidět hladinu Věžáku ze skal tyčících se nad rybníkem. Povedlo se! Je to opět něco, co se musí zkusit na vlastní kůži. Nevede tam žádná pěšinka, jak jsem kdesi četl. Snad po hrázi- ale to, co následuje ku zdolání vrchu  je opravdu hódně, hódně náročné! Faktem jest to, že to za to opravdu stálo!!  Vracíme se opět přes rybník zvaný Vidlák a vydáváme se k Borku, kde naše šesté putování pomalu končí.  Nelze však  ještě v žádném případě  minout rybníky Hrudka a Rokytňák. Posezením na hrázi Rokytnického rybníku je pro mne nasátím a načerpáním tolik potřebné energie do dalších ne zrovna  veselých dní.

Až přijdeš jednou před stařičký práh
a zavoláš mámu a ruku bys vztáh
a když už pak nikdo ti nepřijde vstříc
víš, že teď plakat máš, víc, pořád víc...

Dobrý den, dobré odpoledne, dobrou noc podle toho, co je. Ochranu na cestách a šťastný návrat domů vám přeje patron těchto stránek.

 

Ahoj příště strejda MílaObrazek

 Zpět