Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

Celá trasa výletu: Turnov-Hlavatice-Valdštejn-Kacanovy-Vyskeř-Hrubá Skála-Sedmihorky-Karlovice (cca 20 km)

Obrazek

Teď mě zrovna napadlo, že vlastně každé naše putování po Českém ráji začíná a končí na nějakém nádraží. Ne jinak tomu bylo i na tomto výletě. Zastavme se tedy na malou chvíli na vlakovém nádraží v Turnově. Kde? To je všem, kteří už mě znají, nad slunce  jasné. Každý pořádný výlet musí  totiž začít a  skončit občerstvením. Začít proto, aby jste doplnili tekutiny tělu tak potřebné, jak nám všude zdůrazňují odborníci. Odborníky v tomto směru rád vyslyším, protože co naplat, pitný režim se musí dodržovat. A skončit proto, že pitný režim se musí fakt dodržovat. Ale k meritu věci. Když jsem si pochutnával v nádražním kiosku na tom zlatavém moku, zaslechl jsem hovor místních štamgastů. Ten jeden povídá: „Tak jsme měli v sobotu sraz abiturientů. Jeden ze spolužáků je kantor, a tak nás bavil různými příhodami ze školy. Děcka psala diktát z češtiny a jeden ze žáků napsal ve slově slimák tvrdé y. „Františku můžeš mně nějak vysvětlit, proč jsi napsal ve slově slimák tvrdé y? Vždyť není ve vyjmenovaných slovech. Jak jsi na to vůbec přišel?“, ptá se učitel. „To máte pravdu pane učiteli, že slimák není ve vyjmenovaných slovech, ale je to příbuznej hlemýždě.“ Tak jsme se pobavili, dopili a je čas vyrazit. Máme totiž před sebou dvacet kilometrů chůze, které chceme zdolat. Začínáme na Hlavatici a pokračujeme na Valdštejn. Z Valdštejnu nás nádherná lesní cesta dovede ke Kopicovu statku. Nenapodobitelné plastiky, které zde v letech1940 -1978 vytvořil lidový umělec Vojtěch Kopic, majitel statku, jsou vskutku něčím, co by se mělo zachovat budoucím generacím. Dost na tom, že zub času a povětrnostní podmínky zanechávají na plastikách  své stopy. Některé nápisy jsou již těžko čitelné. O to horší je, že si někteří “návštěvníci“ neváží   tohoto díla, které bylo vytvořeno za bez mála čtyřicet let a poškozují ho. Je to patrné na Janu Žižkovi, kde se některý z “návštěvníků“ snažil zničit něco, co jiným přináší radost a potěchu. Proč??? A jdeme dál. Z Kacanov se vydáváme na Vyskeř. Jdeme po silnici, poněvadž turistickou stezkou bychom to časově nezvládli. Nádherné půlkilové žluté hrušky vůkol vás zrovna vybízejí k utrhnutí jenže. Jenže ouha za plotem je pes. A jsme ve Vyskři. Křížovou cestou ke kapličce je to dost náročný výstup. Ale opět to stojí za to. Ten nádherný pohled na Trosky, které se před vámi objeví na obzoru,  je vskutku kouzelný.  Dále vyrážíme k Hrubé Skále. Kde jsme skončili na Hrubé Skále? Ne, nemáte pravdu. Nebylo to občerstvení, byl to kostel. Tradice je tradice a ta se musí dodržovat.  Při poslední naši návštěvě bylo požadováno od návštěvníků kostela nejméně pět korun na údržbu a dostavění kostela. Dnes je těch pět korun povýšeno na vstup za osobu.  Jo, časy se mění.  Přispěl jsem, to dá rozum, protože “Nechali jsme vám kostel otevřený“ kdyby jej zavřeli, jak bych pak mohl přispívat?  Opouštíme kostel a jdeme přispět do místního občerstvení.  Než mně usměvavé obsluhující děvče natočí můj oblíbený nápoj, povídáme si spolu. „Už jsme tady letos potřetí“, říkám jí. „Já vím, já si vás pamatuju“, odvětí. Není to nádherný, říkám si v duchu. Je, odpovídám si. Po krátkém posezení se ještě rozhodujeme se ženou, kam půjdeme na vlak . Nabízí se vám tu dvě možnosti. Buď na Hrubou Skálu nebo do Karlovic. Obě cesty jsou stejně dlouhé, měří 2,5 kilometru a zvládnete je svižnější chůzí za třicet minut. Žena mně dohodla, že půjdeme tentokrát do Karlovic, tedy Myší dírou. Stalo se. V Karlovicích tedy končí sedmé naše putování Českým rájem. Ochranu na cestách a šťastný návrat domů vám přeje patron těchto stránek.    

   Ahoj příště Obrazek

Zpět

Obrazek

 




 





 

Náhledy fotografií ze složky 7 Turnov-Karlovice 2007